Měď v zahradním jezírku
Měď v zahradním jezírku
Měď je stopový prvek a jako takový představuje důležitou součást výživy mnoha živých tvorů. Kromě jiného je zapotřebí pro tvorbu různých, pro život důležitých enzymů. Jak již označení »stopový prvek« napovídá, je měď zdravá pouze v nepatrných stopách. Ve vyšších koncentracích je toxická pro živé organismy v jezírku.
Zdravá koncentrace mědi je rychle překročena již v důsledku vnějších vlivů, jako jsou měděné svody ze střech a hnojiva. Zejména u měkké vody může už při koncentraci 0,03 mg/l dojít k poškození citlivých živočichů.
Měď je často označována jako zvlášť zákeřná, protože jako již neštěpitelný prvek není odbouratelná, ale dlouhodobě se usazuje v sedimentu. V případě nízké hodnoty pH a nízké tvrdosti vody může být měď vázaná v sedimentu náhle uvolňována a v nejhorším případě způsobovat náhlý úhyn ryb. Používání prostředků péče o jezírko obsahujících měď je na základě uvedených vlastností silně sporné. U těchto algicidů založených na mědi je nutné její obsah ve vodě sledovat i při dodržení předepsaného dávkování. Vůbec nejlépe je se takovým přípravkům vyhnout.
Následující hodnoty popisují jedovatost mědi na vodních organismech a pocházejí z příručky Aquarienwasser od Hanns-J. Krause (6. vydání; 2007):
[…]Poškození je možno očekávat od
0,03 mg/l u řas, zejména modrých řas a bakterií (filtrační bakterie!)
0,08 mg/l u vyšších vodních rostlin
0,10 mg/l u ryb
To objasňuje, že kritická mez pro řasy se nachází ve stejné oblasti koncentrace jako kritická mez pro užitečné mikroorganismy. Samotné ryby mohou být již po několika aplikacích těchto přípravků ohroženy nepředvídatelným uvolňováním mědi v důsledku kolísání hodnoty pH a tvrdosti vody. Pokud se provádí manipulace s algicidy obsahujícími měď, hrozí poškození citlivé biologie filtru. Tím již pak není zajištěno odbourávání škodlivin a může následovat otrava ryb amoniakem nebo dusitanem.
Zdroj.: Oase